Někde na zastávce autobusu zpozorujete pěknou holku, sedí na lavečce a čte si knížku. Přisednete si a řeknete: "Ahoj, co si to čteš?" Dívka vám suše a beze slov ukáže název na obalu knihy a vy si najednou uvědomíte, že se pokud chcete v konverzaci pokračovat a něco se dozvědět, budete se muset nějak krkolomně vyptávat dál.
Rozhovor však můžete začít i jinak, například právě tím nepřímým oslovením. Stačí jen, když se v klidu posadíte vedle dívky a po chvilce směrem k ní třeba pronesete: "No jo, škoda že jsem si taky dneska nevzal nějakou knihu. Aspoň by mi to čekání rychleji uteklo."
Tento úvod skrývá daleko širší možnosti a úplně láká k rozhovoru. Bez obtíží pak v průběhu povídání zjistíte název knihy ("Dívám se, že to už máš skoro přečtený. Je to zajímavá kniha?" - "A co to vlastně čteš?") a stejně tak i na jaký dívka čeká autobus ("No já tě tu ještě nikdy neviděl, ty asi nepojedeš tím stejným autobusem jako já.") a odkud kam vlastně jede ("Podle toho jak se usmíváš bych hádal, že jedeš z práce. Já mám totiž vždycky taky skvělou náladu, když mám už padla a můžu konečně jet domů.")
Takhle by samozřejmě šlo pokračovat do nekonečna. Skoro každé oslovení se totiž dá s trochou cviku z přímého přetransformovat na nepřímé, které často mnohem lehčeji, a hlavně nenuceně, zahájí celou konverzaci. Takže teď záleží už jen na vás, který způsob vám bude lépe vyhovovat.
